Výstup na Gamsfeld

Na parkovišti bylo kupodivu dost lidí, a tak jsme nečekaly, že po dvaceti minutách už budeme na trasesamy. Netušíme, kam všichni ostatní šli, moc možností zde nebylo. (poznámka autora: o rok později jsme to pochopily – místní nechodí po vrcholech hor jako my, ale dávají si většinou za cíl turistické chaty, což naprosto odpovídalo tomu, proč všichni lidi někam zmizeli). Od první minuty jsme až na vrchol jen stoupaly. První kámen úrazu byl úzký úsek v zatáčce, kde byly krávy a byl tam jeden „milý“ býček. Byl zvědavý a nenechal nás projít, ihned se za námi rozeběhl. Takže jsme nakonec lezly přes sráz a plazily se po stráni a nakonec pokračovaly dál. Minuly jsme nádhernou horskou usedlo s volně pobíhajícími koňmi a brzy měly před očima nádherná panoramata… 

Asi na posledním kilometru jsme si na chvíli sedly, že se všichni napijeme. Během polehávání v trávě náš došli nějací dva kluci, tak si říkáme „jé, super, konečně lidi!“, očekávaly jsme, že je potkáme na vrcholu, protože nikam jinam se příliš jít nedá. Tak jsme pokračovaly i my. Kluci se nám brzy ztratili z dohledu, ale co bylo nejdivnější, tak nahoře nebyli =D ani nikdy v dohledu. Absolutně nám to hlava nebrala – kam jako mohli zmizet? To nešli ani na vrchol a už zase lezli dolů? No, chvíli nám to vrtalo hlavou, ale na vrcholu nám to absolutně vyrazilo dech. Naprosto úžasné výhledy z nejvyšší hory Solné Komory. Pohledy z Gamsfeldu byly úchvatné! Fotily jsme, natáčely, užívaly si kouzla okamžiku asi víc než hodinu. Za tu dobu jsme nikoho nepotkaly, nikdo neprošel, ani se k nám nepřidal. Vůbec se mi nechtělo na cestu dolů, absolutní pohádka…

Zpět jsme šly jinou cestou, je možné udělat okruh. Druhá cesta byla kamenitá a velmi to zde klouzalo. Procházely jsme kolem salaše, kde se pásly krávy a nádherné ovce. Dechberoucí Alpská podívaná. Cesta dolů skrz pastviny už určitě uběhne rychle… jenže, my jsme na hlavní cestě pod sebou viděly desítky krav, jak jsou jen tak volně položené u cesty =D sakra! No nic, otočka, tohle nedáme, strach byl silnější. A tak jsme se vracely zpět až k salaši a vyzkoušely cestu oklikou… fajn, vypadala dobře, když se přímo před námi objevily krávy, zase =D Péťa sebrala odvahu, vzaly jsme psiska na krátko za sebe a rozhodly se kolem rohatých holek projít…

Strach stoupal v momentě, kdy postupně všechny přestaly žvýkat trávu a mezi stromy se začaly scházet a přicházely k nám. Sakra, jak to na tom webu psali? Nedělat prudké pohyby? Neutíkat? nekřičet? Fajn, zatím co moje spolu cestovatelka vypadala, že ji krávy nějak moc nerozrušují, já jsem si v hlavě opakovala všechny tyto důležité informace =D nakonec jsme narazily na plot, který jsme prošly, ale krávy už ne, a tak tam holky zůstaly a smutně na nás koukaly. No, asi si myslely, že je jdeme odvádět. Nechci vědět, jak to vypadalo – dvě holky a tři psiska poslušně následuje stádo asi 20 krav. No, do auta by se nám prostě nevešly =D Cestou dolů jsme spěchaly do ubytování a začalo se stmívat. Do Obertraunu jsme tedy dojely za tmy, ale o to úžasnější ubytování nás čekalo =)