Na Kozí hřbety za mořem
Když jsem v sobotu viděla záznamy z online kamer, byl plán na neděli jasný. Zabalit batoh, čelovku, čaj, nesmeky, Máju a foťák a vyrazit v půl páté ráno do Krkonoš! Plán vyšel a my tedy opravdu v půl páté ráno vyrážely směr Krkonoše. Tentokrát ale jela jen Mája, Kessi zůstala doma, jelikož se léčí ze zápalu plic. Při vjezdu do Vrchlabí jsem si vzpomněla, že nemám paměťovku do foťáku, zůstala zasunutá v počítači. Facepalm. Ale řekla jsem si, že si tím nenechám zkazit výlet, vždyť iPhony fotí taky celkem dobře. Z Vrchlabí do Špindlerova Mlýna nebylo vidět ani metr před auto a já přemýšlela, zda-li to vůbec byl dobrý nápad vyrazit v tomhle počasí někam sama jen se čtyřnohým parťákem. V mém „špatném pocitu“ mě navíc utvrdil i fakt, že po příjezdu na parkoviště v 6:10 jsem zjistila, že parkoviště je otevřené až od 7:00, jinak hrozí odtah. Tak jsem nejistě zaparkovala, připravila si věci na cestu, když přišly parkoviště upravovat místní zaměstnanci. Po domluvě, že auto samozřejmě na parkovišti nechat můžu, jsem vzala Máju a vyrazila vstříc dobrodružství.
OBAVY BYLY ZBYTEČNÉ
Všechny mé obavy se okamžitě rozplynuly. Ještě za hluboké tmy jsme procházely zasněženým městem. Okolo svítily ozdobené stromy, domky, a z nebe se nesypal sníh, ale sypalo se doslova stříbro, které umocnilo nádheru zmrzlých stromů. Prtinyostě vánoční pohádka! Začíná se postupně rozednívat a my postupně stoupáme se sluncem v patách nahoru na Kozí Hřbety. Nahoře na Krakonošově vyhlídce hltám pohledem to úchvatné moře mlhy válející se po kopcích, potkávám první ranní turisty, nalévám si horký čaj do plecháčku a vychutnávám si kouzlo dnešního vyjímečného rána.
Miluju místa, která mi připomenou, jak malý jsem já a jak malé jsou všechny moje problémy“
SNÍDANĚ S VÝHLEDEM NA SNĚŽKU
Po snídani vyrážíme křupajícím sněhem na Luční boudu a děláme si okruh stezkou Česko-Polského přátelství pod Sněžku, kdy se vracíme Krkonošskou tundrou zpět k Luční boudě. Krkonošská tundra je ojedinělou kombinací severských, středoevropských a aplínských organismů a jejich společenstev. Je to přírodní klenotnice toho nejcennějšího, s čím se zle v Krkonoších setkat.
DOŠLO I NA NESMEKY
Po krátkém stoupání od Luční boudy na kapličku nás čekalo to nejkrásnější překvapení celého výletu. Mlhavé moře válející se okolo Černé hory. Nemohla jsem se vynadívat a nebyla jsem sama. Celá cesta na Výrovku byla jedna mlhavá přehlídka. Od Výrovky jsme se pustily do klesání dolů do Špindlerova Mlýna. Cesta byla velmi zledovatelá a já byla ráda, že jsem si alespoň nezapomněla nesmeky, když už foťák jsem vezla zbytečně =) Cesta přes Špindlerův Mlýn byla zdlouhavá. Žádná děla, který by zasněžovala svahy, žádní turisté ubytovaní v místních chaloupkách, kteří by se courali na procházku, ze Špindlerova Mlýna, oblíbené turistické destinace, se stalo tiché místo… Ale výlet to byl překrásný.
INFORMACE O VÝLETU
- máte psa a milujete dobrodružství?
- chtěli byste si užívat pohodovou turistiku se psem bez vodítka, aniž byste zažívali stres?
- nevíte, jak se zachovat v případě úrazu
- chtěli byste, aby váš pes byl v první řadě váš parťák a společník?
vzdálenost 23 KM | celkové převýšení 1808 m | voda na trase – ANO (CHATY, POTOK) | vhodné pro psy – ANO
