Image Alt

Karavanky, den 2.

SLOVINSKO
  /  Cestopisy   /  Karavanky, den 2.

Karavanky, den 2.

Druhý ze čtyřdenního přechodu Karavanek. Karavanky – to jsou horské štíty, sedla, travnaté hřebeny a zelená údolí. Přestože páteř pohoří Karavanky (Karawanken) působí jednolitým dojmem, skládá se hned z několika samostatných masívů. Všechny však jsou spojeny nádherným vysokohorským dálkovým přechodem v dlouhou hřebenovku na pomezí rakouských a slovinských Alp. My jsme si část této hřebenovky prošli. Přečtěte si také články z dalších dnů strávených na tomto přechodu!

NEŽ SE PUSTÍTE DO ČTENÍ….

Jsme druhý den našeho čtyřdenního přechodu. Pokud vás zajímá den 1., tedy čas, než jsme se dostali na Golici, koukněte na článek Karavanky, den 1. Najdete tam informaci jak jsme se dostali na start, kde jsme v Bledu přespávali (tip na nejlepší ubytování ve Slovinsku) a další =)

dobré ráno z koči na golici

Druhý den po snídani pokračujeme dál, potřebujeme dojít na Prešerenovu koču na Stolu, kde máme ubytování na dnešní noc. Cesta z Koči na Golici na Planinu Seča byla pro mě asi nejtěžší. Bolavá ramena z batohu ze včerejšího dne, kdy jsem nevěděla, jak ještě lépe si batoh na zádech nastavit a celková únava spojená s pobytem v horách. Cesta navíc nebyla nějak atraktivní, nejprve jsme mírně klesali a stoupali především lesní cestou, později se nám začala ukazovat Golica z druhé strany. Je vážně nádherná! Cesta se nejvíc zlomila v momentě, kdy jsme prošli kolem Planina Seča.

Odtud následovala cesta nahoru na Kamitnik. Krásná kamenitá pěšinka vedoucí po úbočí hřebene na Vajnež. Odtud už to prostě šlo samo a úsměvem! Cesta vedla ještě chvíli v klečích a od Kamitniku se otevírá jedna z nejkrásnějších hřebenovek, která vede až na Stol (2236 m). Co krok, to nejuvěřitelná nádhera. Cesta budí respekt a rozhodně na ni nikdy nezapomenu. Poměrně úzká pěšinka na úbočí hřebene pohoří Karavanky vede nejprve po široké louce. Postupně se zužuje, až jdeme po úzké pěšině ve svahu, který prudce padá dolů a místy vidíme na obě strany, jak do Slovinska, tak do Rakouska. Trochu se obáváme, kudy vlastně cesta povede, Stol máme celou dobu na očích, ale kudy půjdeme, to netušíme.

vajnežovo sedlo a výhled na stol

Pod vrcholem Vajnež je cesta hůře značená, vychozená cesta vede právě na Vajnež, ale značená trasa pokračuje dál na Stol, jen se značení hůře hledá. Je to na celé cestě asi jediný nejistý úsek, tak se dostáváme Vajnežovu sedlu, které nám doslova vzdalo dech! No podívejte! Tak jdeme dál. Cesta se brzy začne poměrně rychle zvedat vzhůru k vrcholu, zelené louky nahradí kamenná pole. Všude kolem nás leží ovečky, které si užívají slunečný den v horách. Pod vrcholem nás čeká poslední rozcestník vedoucí buď na Stol nebo na Prešerenovu koču. Stol si dáme až zítra. Po pár minutách tedy přicházíme k horské chatě a dostaví se neskutečný pocit!

přešernova chata na stolu

Pod námi vidíme vrchol Smolnik, který je v podstatě přímo pod námi, ale o celých 1000 výškových metrů níž. Hned vedle se nachází Zajezitveno jezero (které máme také v podstatě pod sebou) a dokonce vidíme i na Bled! No aby ne. Pamatuju si, když jsme byly poprvé ve Slovinsku a stály jsme na vyhlídce Ojstrica, viděli jsme před sebou majestátné Karavanky s nejvyšším vrcholem Stol. Když jsme jely za tmy do ubytování, viděly jsme, že Prešerenova koča na Stolu nádherně svítí. Je jako magický záchranný bod uprostřed hor. Měla jsem z Karavanek veliký respekt. Teď, když na té samé chatě sedíme a jíme výborné palačinky s nutellou po celodenním výletu, je to úplně jiný pocit. Vlastně bych to popsala jako totální euforii…

Na chatě bohužel není možné ubytovat se se psem. Nevím, jestli další sezónu tady bude někdo jiný, ale letos je tu úžasná obsluha chaty. Jeden pán důchodového věku a s ním dvě paní podobného věku s neskutečnou energií, pozitivní náladou a horským šarmem. Topí se zde dřevem v peci, která vytápí spodní místnost a zároveň ohřívá vodu na čaj nebo vaří ričet. Venku se nachází suché wc. Záchod je i uvnitř, ale je možné jej používat mezi 23:00 – 5:00, jindy je zamčený. Zásuvky zde nehledejte, žádné nejsou. Elektřinu vyrábí dvě větrné turbíny a rozhodně jí není dostatek pro plýtvání. Zásobování chaty provádí vrtulník, což pro mě bylo zajímavé zjištění.

Večer bylo chladno, takže po teplém ričetu, palačinkách, sezení venku a pozorování nočního Slovinska z vrchu jsme zalezli do postele velmi brzy. Byl to jeden z nejkrásnějších dnů v horách, který jsem kdy zažila… Za některé fotky děkuji horským parťákům Lukynovi a Veru =)

PREŠERNOVA KOČA NA STOLU REZERVACE


INFORMACE O VÝLETU

Důležitá je informace, že na chatě se se psem přespat nedá, ale pokud jdete třeba na těžko se spacákem, trasu označuji jako „vhodnou se psem“, jelikož se na trase nenachází žádné náročné úseky, řetězy nebo nebezpečná místa (za předpokladu, že je pes zvyklý na podobný terén, nebo místy chodí na postroji a vodítku). Je důležité brát v potaz, že na cestě není voda, potkali jsme pouze jedno koryto pro krávy na Belské Planině.

  • máte psa a milujete dobrodružství?
  • chtěli byste si užívat pohodovou turistiku se psem bez vodítka, aniž byste zažívali stres?
  • nevíte, jak se zachovat v případě úrazu
  • chtěli byste, aby váš pes byl v první řadě váš parťák a společník?

vzdálenost 14 km | celkové převýšení 1400 m | voda na trase – NE | vhodné pro psy – ANO


POKRAČOVÁNÍ…
Karavanky, den 1.
Karavanky den 3.
Karavanky den 4.

FOTOGALERIE
ITINERÁŘ
YOUTUBE VIDEO

Napiš komentář