Na Sněžku přes Růžohorky

Nejtěžší na plánovaní vždy je vybrat ten nejlepší okruh. Aby se nikde nešlo příliš mnoho po silnici, nebo aby se nešlo stejnou cestou nazpátek, to jsou moje dvě základní pravidla (ale pokud to jinak nejde, tak se samozřejmě mohou porušit).Auto jsem tedy nechávala na parkovišti P4 – Spálený Mlýn.

Pěnkavčí trasa po červeno zelené trase stoupala nahoru a brzy jsme došly k prvnímu bodu – Portášovy boudy, kde se nachází horská chata Portášky a Bouda Bouřňák. Také je tu poměrně velké vyžití pro děti. Lanovka byla funkční a pod lanovou se nejspíše půjčovaly koloběžky a je možné si cestu domů sjet =)

Co mě ale zaujalo více byl tento objekt s lávkami schovaný v lese nad Portášovými boudami. Nachází se zde unikátní projekt „Svět ve stromech“, kdy projektanti chtěli seznámit návštěvníky se zvířaty, která jsou pro Krkonoše typická. Sedm čapích hnízd bylo propojeno lávkami a vznikla tak 150 metrů dlouhá stezka mezi stromy, která má seznámit návštěvníky s životem čápů. V nadživotních velikostech zde kromě čápů najdeme třeba také jelena, mravence, zmiji nebo ryse. Rozhodně zaujme nejen dětské návštěvníky =)

Od Portášek pokračujeme dál po zpevněné trase směrem Horská bouda Růžohorky. Od stanice lanovky k restauraci proudí velké davy lidí, především rodiny s kočárky. Je potřeba dávat pozor na kola, až ke stanici lanovky vede značená cyklostezka.

Za stanicí lanovky téměr všichni lidé vymizí a dál pokračuje jen pár jedinců, kteří se kolem nás pohybují už od Portášek. Ale ta trasa, to budete unešeni. Procházíte zde Krkonošskou tundrou. Sněžka ukazuje svůj ostrý hřeben, který z žádné jiné české strany jinak není tak dobře vidět. Cesta je tichá, slyšíme jen vítr v klečích a jemný svist lanovek uhánějících po kovových lanech nahoru a dolů. Celou dobu mám Sněžku jako na dlani!

Nejprve jsem chtěla pod vrcholem zabočit na zelenou cestu Travers, ale nakonec jsme došly na vrchol. Příliš dlouho se tu ale nezdržíme a pokračujeme dále červenou hřebenovkou přes Svorovou horu k boudě Jelence. Tady začíná letní slunce poměrně dost upalovat a dělá se horko. Zvolím cestu po žluté trase. Vede lesem, je na ní klid a po cestě je i několik zdrojů na pití a koupání pro Máju.

Nejvíce mě ale překvapila trasa z Pomezních bud do Spáleného mlýna. Vlastně jsem pořádně nevěděla, kterou cestu z té pleti různobarevných cest zvolit, ale nakonec jsem se rozhodla držet se žluté trasy a u kostela jsme se napojily na modrou trasu. Žlutá trasa vedla poměrně osamoceně, všude po cestě bylo nepřeberné množství borůvek a cesta poskytovala nádherné výhledy na Sněžku a další hřebeny. Po modré cestě ke Spálenému mlýnu téměř každou chvilku tryskají prameny průzračně čisté a ledové vody, takže rozhodně je kde se osvěžit.

Krkonoše nikdy nezklamou, a jinak tomu nebylo ani dnes. Ze Spáleného mlýna na Sněžku nastoupáte necelých 850 výškových metrů, což pro někoho může být zajímavá příprava, pokud se chystáte třeba do Alp. Kardio na této trase rozhodně nebude chybět =) Trasa vede nádhernou přírodou Krkonoš. Nechybí tiché lesy, vítr povalující se v klečích, ani dechberoucí výhledy do Krkonoš. Pro psa je to cesta bez problémů, nehrozí mu žádné nebezpečí, v druhé části trasy je na cestě poměrně dostatek vody i koupání. Cestou na Sněžku je potřeba mít vodu pro psa vlastní.