Podzimní barvy na Schafbergu

S kamarádkou Péťou a jejíma šeltičkama Lajťou a Nessie jsme se rozhodly pro oblast Wolfgangsee v Solné Komoře, a jako obvykle jsme se i teď domlouvaly v podstatě na poslední chvíli. Ve čtvrtek dopoledne jsme se podívaly na počasí, zjistily jsme, že má být krásný víkend (ale v pondělí už déšť), tak jsme se hned ve čtvrtek odpoledne zabalily, naložily, v pátek jsme vstávaly v půl třetí ráno a vyrážely směrem – ALPY! V plánu našeho víkendu máme Schafberg, Schober a Wolfgangsee.

Zatímco na jedné straně jsme fascinovány nádhernou modří jezera Wolfgangsee, na straně druhé parkujeme v městečku Sankt Wolfgang, kde si kupujeme jízdenku na vlak, nebo spíše zubačku, vedoucí až k vrcholu Schafberg. My vystupujeme zhruba v polovině cesty – v zastávce Schafbergalm a odtud nahoru pokračujeme po svých, jelikož si chceme užít dechberoucích výhledů, které se po cestě naskytnou.

Se psy ve vlaku není vůbec žádný problém, mají dokonce své kupé v přední části vagonku. Povinností je náhubek, na který vás upozorní už při nákupu jízdenek. Psí náhubek ale nikoho nezajímal, daleko důležitější v tomto období samozřejmě je, aby náhubek měli lidští návštěvníci =)

Jednosměrná jízdenka pro dvě dospělé osoby a tři psy na SchafbergAlm nás vyšla na 60 EUR. Cesta vlakem na vrchol trvá přibližně 40 minut, trasa měří 5,85 km a překonává při tom výškový rozdíl 1190 metrů.

Panomatické výhledy ze Schafbergu byly na všechny strany úžasné. Hora spadá hluboko do údolí, ale většina výhledů je pečlivě zabezpečena zábradlím, takže nehrozí nebezpečí pádu. Na vrcholu hory Schafberg se nacházejí horské chaty, a tak je možnost se zde bez problému najíst. Vláček vedoucí až k vrcholu a horské chaty umožňují vychutnat si nádhery Alp opravdu téměř každému, proto je potřeba počítat s určitým návalem turistů, především kolem oběda.

Cestu zpět jsme zvolily okolo Schafbergu k „jezírku“ Mönichsee. Nejprve nás překvapil vstup na tuto trasu. Vedl v podstatě kameným oknem a poté po zajištěné cestě zprudka dolů. Většina lidí se fotila u toho okna a vůbec nás nechtěla na trasu pustit, mysleli si, že chceme taky fotku, protože tam nikdo jiný před námi nešel. Nejdřív nás trochu zarazilo, že cesta je na místě značená jako černá, ale vypadala schůdně, tak jsme vyrazily. Udivené pohledy místních návštěvníků v džínách byly úsměvné =) Někdo se nás dokonce ptal jestli to opravdu myslíme vážně =) ano, a nebojte, občas si sáhnete na železo, ale jinak je to bezpečná cesta, pro čtyřnohé jednodušší než pro vás.

Trasa k Mönichsee byla neskutečná. Úzká pěšinka vedoucí po úbočí hory Schafberg a okolní příroda zabarvující se podzimem. Nadcházející podzim byl všude kolem nás. Ve vzduchu, ve slabých slunečních paprscích, v jemném světle, v trávě. Vychutnávaly jsme si každý metr této cesty, která naštěstí díky horskému terénu ubíhala velmi pomalu.

U jezírka Mönichsee jsme si daly malou pauzu na tyčinku od Bombus Energy a rozhodovaly se, kudy budeme pokračovat dál.

Cestou na Vormaustein se otevírají pohledy na jezero Wolfgangsee, které se nám teď na nějakou dobu schovaly. Z povzdálí tento vrchol vypadá spíše jako skála, ale výstup je jednoduchý. Na jedné straně se vám otevřou panoramata na jezero Wolfgangsee, je možné vidět i Dachsteinský ledovec, a na straně druhé je vidět majestátný vrchol Schafberg. Toto místo je rozhodně dokonalou idylkou k focení a odpočinku. Téměr nikdo tu na rozdíl od Schafbergu není.

Z vrcholu Vormaurstein zahájíme sestup širokou lesní cestou vedoucí zpět do města Sankt Wolfgang, kde máme na parkovišti auto. Cesta klesá po celou dobu a my ji bereme mírným klusem. Čtyři hodinky spánku, pár hodin za volantem a celodenní výlet nám dal zabrat. Ubytování máme naštěstí hned v Russbachu, ale všechny obchody už v tuto dobu mají zavřeno. Najdeme tedy místní pizzerii, doma spořádáme pizzu a těšíme se na další dobrodružství.