Vodnikov dom na Velem Polju

Na mapy.cz jsem našla schované parkoviště v lese, odkud to na Vodnikov dom bylo nejblíž. Když jsme přijížděli na parkoviště tak nás překvapilo množství aut, které tady parkovalo, ale české SPZ byste tady hledali jen velmi těžko. Většina lidí zůstane na parkovišti u ministerstva obrany pod Viševnikem, odkud se na Vodnikov dom dá také jít, trasa je to ale delší a náročnější. No, ale nakonec parkujeme a přioblékáme se, raději hážeme bundu do batohu a mám trochu obavy, že tam nahoře nebudou žádné výhledy, ale uvidíme. 

Velmi brzy podél vody vystoupáme na Planina Konjščica, kde panuje pravá horská idylka. Vrcholky hor jsou schované v mlze, na horských loukách se pasou krávy a slyšíme jen šum větru a zvony krav, u chaty na lavičkách sedí turisté a svačí. Užíváme si kouzlo okamžiku. Poté zahajujeme výstup na Studorski preval. Po cestě je dostatek vody pro psy, teče zde potok. Nevím, jak to bude v případě, že nebude dostatek vody nebo deště, ale my jsme až do sedla nepotřebovali dávám psiskám vodu. 

Za Sudorskim prevalem se otevírá výhled na klikatou cestu, která postupně mizí, protože se točí kolem hory. Následující cesta odtud na Vodnikov dom je zatím ta nejkrásnější trasa, kterou jsem kdy šla. Po levé straně máme celou dobu neskutečné výhledy na NP Triglav a postupně se stočíme kolem hory Tosc tak, že se nám otevřou výhledy na samotný Triglav. Neskutečná podívaná. K Vodnikovu domu se poté chvíli klesá cestičkou kolem skály, kde je upozornění na padající kameny a možnost uklouznutí. Paradoxně je lepší jít dolů než cestou zpátky, nevypadá tak nebezpečně =)

A brzy se nám otevírá pohled na Vodnikov dom. Když přicházíme k chatě, přijde mi to jako totální “horské porno”. Myslím, že fotky mluví za vše, ale to prostě musíte zažít. Dokonce je mi líto, že se musíme vrátit, nejraději bych tu přespala a ráno vyrážela dál do hor, kamkoliv.Nevadí, prohlížíme jídelní lístek a denní nabídku. Kromě tradičních polévek Pasujl a Ričet zde nabízí také klobásu, boloňské těstoviny nebo třeba domácí višňový koláč. Já osobně si dávám Ričet s uzeným masem (který byl vynikající) a jako dezert si dáváme na půl dortíky. Nic nám nechybí. 

Po jídle kolem páté hodiny vyrážíme stejnou cestou zpět k autu. Abychom nešli úplně stejnou cestou, Planinu Konjščica obcházíme vrchem, kde si ještě pár metrů nastoupáme, ale za to jdeme krásnou cestou (sakra, musím si najít nějaká synonyma ke slovu krásný), obcházíme Planinu a dostáváme se k autu poté už stejnou cestou. Dojdeme akorát v čas, protože se stmívá. Níže samozřejmě dávám odkaz na trasu kudy jsme šli. Trasa je vhodná se psy (samozřejmě musí být zdraví a nesmí mít problémy pohybového aparátu, většinu trasy budou překračovat kameny) a v první části byl dostatek vody pro psy.